©Tomáš Psika 5.2. 2001
Jistě uznáte, že poznat veškerou oblačnost na obloze je v některých případech téměř nemožné, ale díky tomuto rozdělení (doufám přehlednému) zcela určitě dovedete určit přinejmenším 80% oblačnosti, kterou na obloze uvidíte.
Pro oblaky se nejčastěji uvádí latinské názvy, ale já Vám zde napíšu i české, které se ale používají zřídka. Veškerou oblačnost rozdělujeme podle Mezinárodního atlasu oblaků na základních 10 druhů. Můžeme je dále dělit podle různých kritérií, kterými se zde zabývat nebudeme. Nejdůležitějším kritériem je rozdělení oblaků podle nadmořské výšky, ve které se nacházejí, a složení. Proto dělíme oblaky podle výšky na:
Oblaky, které spadají do vysokého patra se nalézají ve výšce 5-13 km, střední patro náleží výšce 2-7 km a nízké patro ve výšce do 2 km od země. Tyto výšky jsou však jen přibližné, protože tyto vrstvy atmosféry mají rozdílné umístění v tropech nebo v polárních šířkách. Všeobecně platí, že troposféra (nejspodnější část atmosféry, která je významná pro koloběh počasí na Zemi) v tropech dosahuje největších výšek (do 18 km), ale na polárních kruzích pouze výšky do 8 km. Podle některých dělení se oblak typu Altostratus zařazuje do vrstvy středních oblaků. Trochu přehled dá tahle tabulka:
| Výšky vrstev atmosféry v různých zeměpisných šířkách | ||||
|---|---|---|---|---|
| Název patra | Výška v oblasti | |||
| mírné | tropické | |||
| vysoké | od 3 do 8 km | od 5 do 13 km | od 6 do 18 km | |
| střední | od 2 do 4 km | od 2 do 7 km | od 2 do 8 km | |
| nízké | od země do 2 km | od země do 2 km | od země do 2 km | |
V následující tabulce jsou uvedeny veškeré latinské názvy oblaků a jejich značky:
| Rozdělení oblačnosti | |||
|---|---|---|---|
| Patro oblaků | Druh | ||
| Latinský název | Zkratka | Český překlad | |
| Vysoké oblaky | cirrus | Ci | řasa |
| cirrocumulus | Cc | řasová kupa | |
| cirrostratus | Cs | řasová sloha | |
| Střední oblaky | altocumulus | Ac | vysoká kupa |
| Nízké oblaky | stratocumulus | Sc | slohová kupa |
| stratus | St | sloha | |
| Oblaky zasahující do více pater | altostratus | As | vysoká sloha |
| nimbostratus | Ns | dešťová sloha | |
| cumulus | Cu | kupa | |
| cumulonimbus | Cb | dešťová kupa (bouřkový oblak) | |
Podle složení dělíme dále oblaky na vodní, smíšené a ledové. Ve vodním oblaku se vyskytuje pouze tekuté skupenství vody, ve smíšeném voda i s tuhými částicemi ledu, jehliček, krup atd., v ledovém oblaku jsou pouze částky pevného skupenství.
A teď k samotnému popisu jednotlivých oblaků:
(Ci, česky řasa)
Tento oblak dosahuje nejvyšších výšek, zpravidla v létě nad 10 km. Je tvořen vzájemně oddělenými oblaky v podobě bílých jemných vláken, bílých plošek nebo úzkých pruhů. Někdy má také vzhled peříček nebo háčků (Cirrus uncinus). Má vláknitý vzhled a často hedvábný lesk. Celý oblak je tvořen pouze ledovými částicemi (nachází se ve výšce, kde se teploty celoročně pohybují kolem -45/-70°C). Na těchto oblacích se můžou tvořit halové jevy, ale vzhledem k tomu, že jde většinou jen o oblaky s malou plochou, jsou velmi nevýrazné. Příčinou vzniku je především výstup teplejšího vzduchu podél frontální plochy teplé fronty nebo transformace např. z horních částí bouřkových oblaků a dešťových sloh. Při výskytu oblasti vysokého tlaku vzduchu se též vyskytuje.
(Cc, česky řasová kupa, lidově malé beránky)
Tenké nebo větší skupiny nebo vrstvy bílých oblaků bez vlastního stínu, složené z velmi malých oblačných částí v podobě zrn nebo vlnek apod. Většinou jsou jednotlivé části oblaků od sebe odděleny. Cirrocumulus též patří mezi oblaka vysokého patra, který se skládá jen z ledových krystalků (ojediněle může ale také obsahovat přechlazené vodní kapičky). Také můžeme na tomto oblaku vidět halo. Řasová kupa vzniká nejčastěji vlivem konvekčních pohybů v horní části atmosféry (konvekce = uspořádaný vertikální pohyb vzduchu) nebo se vyskytuje i u oblačnosti studených front. Může vzniknou přeměnou z oblaků typu Ci,Cs a Ac. Z tohoto oblaku nevypadávají srážky, ale můžou se objevit srážkové pruhy (tzv. virga, pruhy srážek, které se nedostanou k zemskému povrchu). Osobně jsem již ale viděl malé ojedinělé kapky vypadávat z těchto oblaků.
(Cs, česky řasová sloha)
Poslední z řady vysokých oblaků. Je charakterizován jako průsvitný bělavý oblačný závoj vláknitého nebo hladkého vzhledu tvořící vrstvu, která zakrývá často celou oblohu (ale nemusí). Na tomto oblaku se již často projevují halové jevy. Z tohoto oblaku srážky nevypadávají, je oblakem ledovým. Jeho charakteristickou vlastností je, že jím prosvítá Slunce nebo Měsíc a v případě svitu Slunce pak předměty na zemi vrhají stíny. Jen v zimním období se může stát, že jím Slunce neprosvítá, příčinou je zde to, že se Slunce nachází velice nízko. Oblak se vyskytuje jako přirozená součást teplých front, též okluzních, ale i studených front prvního druhu (pomaleji postupující). Často ale také vzniká rozpadem plošně rozsáhlé bouřkové oblačnosti z minulého dne, dále i transformací z oblaků typu Ci,Cc a As. Výskyt tohoto oblaku věstí na nebi většinou brzké zhoršení počasí (přibližování teplé fronty).
(Ac, česky vysoká kupa, lidově velké beránky)
Tato oblačnost se vyskytuje ve výškách od 2 km až do 6 km. Na obloze je můžeme pozorovat jako jednotlivé skupiny nebo celé vrstvy oblačných chomáčů nebo valounů s vlastními stíny, uspořádaných do řad v jednom či dvou směrech. Zdánlivá velikost jednotlivých částí oblaku bývá 1° až 5° prostorového úhlu. Barva těchto chomáčů a valounů může být oslnivě bílá, ale také tmavošedá, zčásti stínovaná. Okraje tenkých částí často irizují, tzn. mají perleťový lesk. Tato oblačnost vzniká nejčastěji vlivem vlnových pohybů v atmosféře, při přetékání vzduchu přes horské překážky nebo transformací z oblaků jiných druhů (Cc, As, Ns, Sc, Cu a Cb), kde může být známkou rozpadu oblačnosti. Také se vyskytuje ve spojení s frontami, zejména před přechodem studené fronty, často také ve studeném vzduchu po přechodu studené fronty druhého druhu. Také se často objevuje pod nebo nad výškovou inverzí. Altokumuly jsou složeny převážně z vodních kapiček, méně často je ale i smíšeným oblakem (vodní kapičky a ledové krystalky), a to nejen v zimní polovině roku. Mohou z nich vypadávat srážky, které se však většinou stačí vypařit v podoblačném vzduchu, a tak může často vznikat tzv. virga (= srážkový pruh).
(As, česky vysoká sloha)
Šedavá nebo modravá oblačná plocha nebo vrstva s vláknitou či žebrovitou strukturou, popř. i bez patrné struktury. Tato oblačnost se vyskytuje ve výšce kolem 2,5 až 3 km. Její tloušťka je dosti proměnlivá od 0,6 km do 1,5 km. Často pokrývá úplně nebo částečně oblohu. Oblak bývá místy tak tenký, že jím prosvítá Slunce nebo Měsíc, ale předměty na zemi již nevrhají stíny. U As se nevyskytují halové jevy. Altostratus je smíšeným oblakem, méně často vodním oblakem, zasahuje do středního patra, někdy však zasahuje i do vysokého patra. Mohou z něj vypadávat srážky, které se však v letním období většinou vypaří předtím než dosáhnou povrchu. Pokud tyto srážky ale dosáhnou zemského povrchu, jde pak většinou o déšť, sníh nebo padání krupek trvalejšího charakteru. Altostratus se vytváří zejména v oblačných systémech teplých front a studené fronty prvního druhu, kde vzniká působením výkluzných pohybů teplého vzduchu. Často ale také vzniká transformací z oblačnosti typu Cs, Ac, Ns a Cb.
(St, česky sloha)
Obvykle šedá oblačná jednotvárná vrstva oblačnosti s dosti nízkou základnou ve výšce do 1 km nad zemským povrchem, takže často zakrývá vrcholy kopců nebo vyšších staveb. Příliš se neliší od mlhy. Někdy má podobu roztrhaných oblaků (fractus) a občas touto oblačnosti prosvítá Slunce. Tento oblak, je-li dostatečně tenký, může způsobit vytvoření korony kolem Slunce a Měsíce. Při velmi nízkých teplotách v zimě dokonce i halové jevy. Stratus je v létě vodním oblakem, v zimě pak smíšeným nebo dokonce ledovým. Mohou z něho vypadávat slabé srážky dosahující zemského povrchu v podobě mrholení, ledových jehliček nebo sněhových zrn. Oblačnost typu St vzniká často pod výškovými inverzemi teploty vzduchu nebo v důsledku prochlazení vzduchu od zemského povrchu (noční radiace), či dokonce advekcí. Také se transformuje z oblačnosti typu Ns, Sc, Cu a Cb.
(Sc, česky slohová kupa)
Šedé nebo bělavé, menší či větší skupiny nebo vrstvy oblaků, které mají téměř vždy tmavá místa. Téměř vždy má tento oblak nevláknitý vzhled a jednotlivé oblaky můžou být oddělené nebo spolu související. Zdánlivá velikost jednotlivých částí oblaku je obvykle více jak 5° prostorového úhlu. Stratokumuly jsou vodní nebo smíšené oblaky zasahující do výšek maximálně 2 km, obvykle však o dost níže. Mohou z nich vypadávat srážky (déšť, sníh, mrholení, sněhové krupky) slabé intenzity. Pokud není Sc hustý, může vytvářet korónu nebo irizaci, dokonce u virgy i halové jevy. Tento oblak vzniká nejčastěji vlnovými pohyby ve vzduchu nebo transformací z oblaků typu Ac, As, Ns, St, Cu a Cb. Stratokumulus je často příznakem rozpadu oblačnosti.
(Ns, česky dešťová sloha)
Dešťový oblak tvořící tmavou šedou až černou jednotvárnou vrstvu nebo plochu zahalující celou oblohu, který má vlivem vypadávání více či méně trvalých, stejnoměrných a někdy i poměrně intenzívních srážek matný rozplývavý vzhled. Oblačnost je tak hustá, že poloha Slunce je nepatrná. Pod vrstvou této oblačnosti se často vyskytuje nízká oblačnost typu Stratus fractus (roztrhaná sloha). Nimbostratus mívá často značný vertikální rozsah, nejčastěji 5-10 km. Je typickým smíšeným srážkovým oblakem vyskytujícím se na teplých frontách a studené frontě prvního (ale i druhého) typu, samozřejmě i na okluzních frontách. Může se však také vyskytovat v oblasti výškových tlakových níží a v brázdách nižšího tlaku vzduchu. Také vzniká transformací z jiných typů oblaků, zejména rozpadem bouřkového oblaku Cb nebo z Ac, As, Sc i Cu.
(Cu, česky kupa, lidově hrady či báby)
Osamocený kyprý a hustý oblak s ostře ohraničenými obrysy, vyvíjecí se směrem vzhůru v podobě kup, kopolí a věží. Je-li ozářen Sluncem, je až zářivě bílý, základna oblaku však může být i velmi tmavá, obvykle však šedá a téměř vždy vodorovná. Tyto oblaky mají základnu téměř vždy v patře nízkých oblaků, ale můžou v rámci svého vertikálního vývoje zasahovat svými vrcholky až do patra vysoké oblačnosti (Ci,Cs,Cc). Kumulus je oblakem vodním, v případě velkého vertikálního rozsahu ale často smíšeným. Je to nesrážkový oblak, i když z mohutných Cu můžou vypadávat srážky v podobě krátkých přeháněk (zejména v tropech a při rozpadu oblaku). Dalším vývojem kumulu směrem vzhůru může vzniknou bouřkový oblak Cumulonimbus (Cb). Oblaky typu Cu a Cb se označují jako tzv. konvekční oblaky, protože se vytvářejí vždy a pouze konvekcí (vertikálními pohyby).
Podle své výšky se kumuly rozdělují obvykle do třech stadií: humilis, mediocris a congestus. Ještě se objevuje roztrhaný kumulus (Cumulus fractus), který má tvar malých oblaků s roztrhanými okraji.
Nízký oblak, u kterého je zdánlivý poměr vertikálního rozsahu ku rozměru vodorovnému přibližně 1:1 nebo menší. Tyto nízké oblaky mají většinou světlejší základny (záleží na tom, kde má polohu Slunce) a nejsou spojeny se žádnými srážkami, stejně jako typ mediocris.
Je-li oblak 1,5-krát až 2-krát vyšší než rozsáhlý ve vodorovném směru, pak patří k typu Cumulus mediocris. Tento oblak již má vždy tmavou základnu, nevypadávají z něho srážky.
Vyšší konvekční oblaky typu Cumulus se označují jako congestus (věžovitý). Tento oblak má již hodně tmavou základnu a můžou z něho ojediněle vypadávat i slabé přeháňky. Při dostatečně intenzívní konvekci pozorujeme přetvoření tohoto oblaku v bouřkový oblak. Kumuly typu congestus se projevují tím, že mají tendenci spojovat se do větších celků. Jejich vrcholy mají oslnivě bílou barvu.
(Cu, česky bouřkový oblak, dešťová kupa, lidově bába)
Jistě nejzajímavějším oblakem je bouřkový oblak typu Cumulonimbus. Je to vertikálně velice rozvinutý oblak (v zimě není tak mohutný) s velmi tmavou základnou a v podobě hor nebo obrovských věží. Alespoň část jeho vrcholu je obvykle hladká, popř. vláknitá nebo žebrovitá, a téměř vždy zploštělá. Tato vrchní část se rozšiřuje do podoby vějíře, kovadliny nebo širokého chocholu. Kumulonimbus má základnu v nízkém patře, svým vrcholem zasahuje do vysokého patra oblaků a často také nad hladinu konce troposféry (za tzv. troposférickou inverzi). Nad naším územím dosahuje tento oblak nejčastěji výšek 7-9 km, největší výška oblaku na našem území dosáhla až 16 km (v tzv. supercele). V tropických oblastech mají tyto oblaky značně větší vertikální rozsah, a to až do výšek 20 km. Pod základnou takto mohutného oblaku se často objevují i roztrhané oblaky, které můžou ale nutně nemusí s oblakem souviset.
Cumulonimbus je smíšeným oblakem, který vzniká působením intenzívní konvekce nejčastěji na studených frontách, podstatně méně často i na teplých frontách (tzv. noční bouřky), popř. transformací z oblaků jiných druhů (zejména z Ac, As, Ns, Sc a Cu). Na Cb jsou vázány bouřky, avšak Cb může existovat, aniž bouřka vznikne (zejména v zimní polovině roku). Pro elektrickou strukturu oblaku Cb je charakteristické, že se centrum záporného náboje soustřeďuje v dolní části oblaku a v horní části je naopak kladný náboj. Existuje i podružné centrum kladného náboje v oblasti základny, které je vázáno na vypadávání srážek. Cb působí často ponurým, hrozivým a strach vzbuzujícím dojmem, zvláště když je spojen se silným hřměním, blesky a intenzívními srážkami. Intenzita srážek může být při bouřkové přeháňce velice intenzívní, může dosáhnout intenzity průtrže mračen, která je vázána pouze na tento typ oblačnosti. Také krupobití se vyskytuje u této oblačnosti (v našich zeměpisných šířkách se krupobití váže přibližně na každou osmou bouřku). Dalším projevem silných bouřek nebo oblačnosti kumulonimbu je nárazovitý vítr, který může dosáhnout obrovských rychlostí (např. vichřice) a způsobit veliké škody ve spojení se silnými přeháňkami a jinými projevy. Výstupné proudy v Cb, které dosahují rychlostí až několika desítek km/h, intenzívní turbulence, námraza, elektrické výboje a kroupy často velkých rozměrů představují značné nebezpečí pro letecký provoz, ale i pro majetek i životy lidí venku. Vrchní části tohoto oblaku se projevují velice nízkými teplotami, které můžou při protržení troposféry klesnout v ojedinělých případech až k neuvěřitelným -80°C. Kumulonimby se také vyskytují v tropických cyklónách, hurikánech, blizzardech apod. Popsat tento oblak vyčerpávajícím způsobem zde nemůžeme, je nadále hlavním zdrojem studií meteorologů (např. studie tornád, které souvisí s těmito oblaky).
Zde ještě pár vynikajících snímků těch nejlepších bouřkových oblaků, provázených silnými srážkami, kroupami, blesky, nárazovitým větrem, tornády,...
