Je tomu již mnoho let, co se ve střední Evropě vyskytla povětrnostní situace, která se v našich končinách vyskytuje velice zřídka. Téměř by se mohla srovnat snad jen s "blizzardem", čili jevem, který je daleko více typický pro zimní období, a to zejména ve Spojených státech. Ale jak jinak nazvat prudkou změnu počasí doprovázenou obrovským poklesem teplot ve velmi krátké době a výskytem vydatných sněhových srážek?
Ti, co dnes jsou starší alespoň 35-ti let, si na tuto situaci jistě vzpomenou. Má jistota pramení z faktu, že tím obdobím byl Silvestr. Přestože se v tuto dobu většina lidí při slavení Nového roku obvykle nenachází ve stavu, ve kterém by se příliš zajímali o počasí, bylo tomu právě v tomto roce díky chování počasí jinak.
Silvestr, o kterém mluvím, patřil k přelomu let 1978 a 1979. Nejdříve trochu přiblížím
počasí několika dnů před Novým rokem. Jak už to tak bývá, před vánočními svátky obvykle
panuje chladnější počasí s méně silnou sněhovou pokrývkou. Té bylo sice tento rok o trochu
více, ale ne nijak výrazně více. Na zemi ležela obvykle pokrývka 10 centimetrů sněhu. V
období Vánoc a po nich pak následuje často vánoční obleva. I když tomu v některých letech
nebývá, právě rok 1978 a tehdejší vánoční období bylo tímto typické. Jen s jedním
podstatným rozdílem. Obleva, která přišla po Vánocích byla daleko výraznější než bývá
zvykem. Když máme na mysli zimní oblevu, obvykle si představujeme vzrůst teplot lehce nad
bod mrazu. Tento rok bylo však oteplení daleko intenzívnější. Teploty začaly stoupat a
dosahovat i více jak 10°C, na některých místech se vyšplhaly až na neuvěřitelným 13 až 15
stupňům. To vše bylo doprovázenou prudkým nárazovým větrem jihozápadního směru. Následkem
toho za několika málo dnů roztál sníh i ve vyšších polohách. V Alpách se nulová izoterma
zvedla až těsně nad 2,5 km, což je pro toto období více než nezvyklé. To mělo za následek
prudké zvýšení hladin řek.
Teplé a čilé jihozápadní proudění bylo provázeno postupem tlakové níže přímo do střední Evropy. Na severu Německa a více severněji se začalo tři dny před koncem roku tvořit výrazné frontální rozhraní. Ve střední troposféře byla velmi dobře patrná polární fronta, která procházela středem Evropy od západu k východu. Podél této fronty se v přízemních hladinách pohybovaly tlakové útvary. Situace tedy nijak zvláštní. Za běžných podmínek by rychle putující cyklóny proběhly střední Evropou a projevily se především srážkovou činností. Jenomže v tomto období bylo důležité, že se ze severního Atlantiku začal vsouvat směrem k Baltskému moři a dále na východ významný hřeben vyššího tlaku vzduchu, který poté dokonce vytvořil samostatnou a nestabilní tlakovou výši. Nad Grónskem a severozápadní částí Evropy v Atlantiku se už pár dní vyskytovala při zemi oblast vysokého tlaku vzduchu. Zejména nad Grónskem šlo o velmi mohutnou výši. Tento pás vyššího tlaku vzduchu vtahoval chladný vzduch z vyšších zeměpisných šířek i z vyšších atmosférických výšek a dobře spolupracoval s vyvíjející se oblastí nízkého tlaku vzduchu daleko nad severovýchodní Evropou, která procházela všemi výškovými vrstvami, výrazně se prohlubovala a přinášela od severu k jihu již tak už dost prochlazený arktický vzduch. Aktivita hřebenu vysokého tlaku přinášejícího mořský arktický vzduch spolu s hlubokou tlakovou níží ležící poněkud východněji a přinášející do jižnějších oblastí vzduch spíše kontinentálního původu způsobily příliv opravdu mrazivého počasí do střední Evropy. Tlaková výše nalézající se v tu dobu nad Skandinávií měla výrazný vliv na dočasné zpomalení rychlosti postupu tlakové níže nad střední Evropou. Tím tak umožnila postupné a výrazné zvětšování horizontálního teplotního gradientu v oblasti jižní Skandinávie a Dánska. Vzniklo tak výrazně frontální rozhraní, podél kterého byl mezi severní a jižní částí Německa patrný rozdíl teplot až 22°C.
Díky těmto podmínkám se v severní části Německa poblíž moře vyvinula silná stacionární
fronta. Poblíž ní se začaly vytvářet sněhové a ledové bouře, které nikdo nepamatuje. Na
malé vzdálenosti 100 km bylo možné již dva dny před Silvestrem pozorovat jarní počasí s
teplotami okolo 10°C a téměř aprílovým deštíkem a zároveň sněhovou vánici s teplotami
výrazně pod bodem mrazu provázené padáním sněhových či námrazových krupek nebo intenzívním
namrzajícím deštěm. Dokonce i poblíž severního mořského pobřeží Německa se propadaly
teploty velmi hluboko pod bod mrazu. Kdyby zřejmě takové podmínky trvaly dva až tři týdny,
určitě by došlo k zalednění moře, které je obvyklé snad jen u pobaltských států a u Finska
v období vrcholící zimy. Počasí u moře bylo navíc provázeno prudkým až bouřlivým větrem, s
nárazy kolem 100 km/h. Díky silnému větru se moře přelévalo na pevninu a začaly být
zaplavovány obce nedaleko pobřeží. V těchto oblastech se začaly navíc tvořit ledové kry,
které se začaly formovat v rozsáhlá pásma ledu. Do toho všeho vydatně sněžilo. Teploty až
okolo -25°C doprovázené větrem byly skutečně asi velmi nepříjemné a životu nebezpečné.
Pocitová teplota jižně od pobřeží v dané lokalitě klesla i dost pod -40°C. To už jsou
skutečně arktické podmínky zcela neslučitelné se životem. Po pouhých pár minutách pobytu
venku hrozila smrt umrznutím. Lidi v tomto počasí umrzaly na cestách i na silnicích, byly
zasypávány sněhovými závějemi a jejich těla musela nezřídka čekat na objevení až na konec
února, kdy sněhové závěje a ledové oblasti konečně mizely.
Ještě 28. prosince by se nikdo na severu Německa nenadál, že dojde v průběhu pár hodin k tam velké změně počasí. V poledne se teploty pohybovaly ještě 2 stupně nad bodem mrazu. K večeru již teplota klesla pod bod mrazu a v průběhu noci se rozpoutala ledová bouře. Postupně klesla následujícího dne teplota k -4°C a dešťové srážky se začaly měnit ve zmrzlý déšť. Při teplotách kolem -6°C se srážky postupně měnily ve sněhové. Přitom vál prudký nárazový vítr ze severovýchodu. Na mnoha místech během 28. prosince napršelo nebo nasněžilo kolem 20 mm srážek. V dalších dnech pak byly denní úhrny velmi podobné, na některých místech dokonce ještě větší. Nejvíce srážek napadlo ve Šlesvisku-Holštýnsku. Tam v průběhu necelých 4 dní spadlo na mnoha místech i více jak 100 mm srážek a celková nová sněhová pokrývka představovala často více jak 50 mm. Sněhové závěje dosahovaly výšek 2 až 4 metrů. To vše pouze za 4 dny běsnění mrazivého počasí. Závěje kolem jednoho metru narostly za pouhý jediný den.
29. prosince se rozhraní pohlo až do míst vzdálených necelých 300 km severně od ČR. Rozdíly mezi teplotami v ČR a teplotou např. v Postupimi dosáhly více jak 20°C. Odpoledne toho dne se fronta nalézala v ose Berlín - Brémy. Jižně od této linie vládlo jarní počasí s teplotami mezi 5 až 10°C a občasným slabým deštěm. Severně od ní ale zuřily sněhové a ledové bouře s teplotami mezi -10 až -15°C. V mrazivé části Německa byla paralyzována veškerá doprava, tvořily se metrové závěje sněhu. Při odstraňování katastrofální situace pomáhala armáda a prostřednictvím tanků odklízela automobily uvízlé ve sněhu ze silnic. Frontální rozhraní se díky oblasti nízkého tlaku vzduchu se středem nad střední Evropou tlačilo k jihu velice pomalu a nadále se díky přílivu arktického vzduchu severně od fronty udržovaly, popř. zvětšovaly rozdíly v teplotách. Den před Silvestrem bylo rozhraní jen o nějakých 150 km jižněji než předešlý den. Fronta se tedy k jihu posunovala rychlostí pouhých 5 km/h. Oproti rychle postupujícím studeným frontám v zimním období, které dosahují při postupu nezřídka i rychlosti 100 km/h, je to tedy podstatný rozdíl.
O Silvestra se již rozhraní o dalších 100 kilometrů jižněji začalo opírat o německou stranu Krušných hor. Jen v jižní polovině Německa stále vládly teploty nad 10°C. Ve středním Německu již vládl mráz s -15°C až -20°C. Tehdy byl kontrast v teplotách zřejmě největší. V teplé jižní oblasti vál spíše dosti čerstvý vítr s nárazy kolem 15-20 m/s, převážně ze západních směrů. Severně od fronty pak nabýval vítr téměř opačného směru, převážně severovýchodního směru. Jeho rychlost byla podobná, spíše ale nižší. Jiné to bylo na horách a ve vyšších polohách. Zde se rychlosti větru pohybovaly v nárazech okolo 30 m/s, v ojedinělých případech však vítr v Krušných horách dosáhl rychlostí až kolem 160 km/h, tedy 45 m/s. V souvislosti s tak rychlým ochlazením a bouřlivým větrem došlo ke katastrofálním škodám na lesních porostech, a to nejen v Krušných horách. Krušné hory již tak velmi poškozené oxidy síry produkovanými tepelnými elektrárnami dostaly poslední zásah. Co nestihly zničit komunistické pětiletky, to dovedlo k dokonalosti ničivé počasí. Škody způsobené v těchto dnech jsou patrné dodnes. Některé části lesů byly kompletně zničeny a zůstaly na jejich místech jen holiny. Na hřebenech Krušných hor se teploty před vlastním příchodem fronty pohybovaly nad bodem mrazu, po přechodu fronty se však propadly ojediněle až k arktickým -30°C.
Během nočních hodin na Silvestra se začala fronta pohybovat k jihu daleko rychleji. Příčinou byla změna cirkulace, proudění se začalo měnit až na severní a později dokonce severozápadní. To vedlo postupně k částečnému zmírnění mrazů. Již v noci těsně před půlnocí se studený vzduch začal přelévat přes Krušné hory do Čech. Tento přeliv musel být velmi rychlý, neboť došlo k ochlazování o více jak 3°C za hodinu. Zatímco před půlnocí vládly teploty v severních Čechách okolo 8°C nad nulou, v brzkých ranních hodinách se již propadaly až k -15°C. Také sněžilo, kromě vyšších poloh ale nikoliv významně.
Rychlejší postup fronty k jihu způsobil, že již tak vydatně nesněžilo. Během prvního dne nového roku se fronta posunula až k jihu Německa. Zejména před příchodem vlastní fronty v alpské oblasti byly na hřebenech Alp zaznamenány extrémně silné nárazy větru, v maximech okolo 200 km/h, tj. přibližně 65 m/s. Příčinou bylo samozřejmě orograficky podmíněné stlačení izobar před Alpami. Tlaková tendence v oblasti zaznamenala extrémní pokles. Za 3 hodiny klesl tlak vzduchu až o 9 hPa, což není obvyklé ani v letním období před příchodem bouřky. Došlo samozřejmě i k stlačování izoterem a tím tedy k další frontogenezi. Teploty na vrcholcích Alp klesly dokonce významně pod -30°C.
Mrazivé počasí vytrvávalo po přechodu fronty několik dní, ale už nebylo tak surové. Vítr poměrně významně slábl a mrazy též. Katastrofální následky tohoto počasí se ale odstraňovaly ještě dlouhou dobu.
Mrazivé počasí se samozřejmě neprojevilo pouze ve střední Evropě, nýbrž i v Británii, Irsku, Nizozemí a Skandinávii. Sněžení a ledové jevy zaznamenaly dokonce i v severní Africe. Nejnižší teploty zaznamenaly v Norsku. Zde dosáhly mrazy až -50°C. A to je v prosinci více než neobvyklé.
Podobná situace jako na Silvestra se navíc objevila o 6 týdnů později. Tento vpád zimy však již nezaznamenal tolik ztrát na životech a majetku. Každopádně se však silvestrovská zimní katastrofa zapsala do dějin Evropy a moderní meteorologie.
Ještě extrémnější zimní povětrnostní situace lze najít snad již jen v Kanadě a USA, nebo v subarktických pásech. Zde občasné ledové a sněhové bouře mívají často ještě o dost extrémnější projevy. Důvodem je hlavně v USA rozsáhlost území a časté vpády arktického vzduchu z Kanady. Na takové počasí jsou však tamní obyvatelé zejména po informační stránce daleko lépe připraveni. A to lidé v roce 1979 v Evropě rozhodně nebyly. Blizzardy se v USA objevují nepoměrně častěji, takže se nelze divit. Doufejme, že nás nejbližší podobná pohroma čeká až za dalších 100 let.
Napsáno: 27. června 2005
© Tomáš Psika, 2005